Baby čarodějné byly ze Lhoty opět úspěšně vyhnány! Jestli je to zcela a určitě úplná pravda se uvidí až časem, ale vydařený večer to byl každopádně!
Naše obavy z příliš chladného večera se naštěstí nenaplnily, i když „teplo“ bychom si jistě dokázali představit i větší. Ale oheň byl pořádný a nebe hvězdnaté, sešlost člověčí početná. Co chtít více?
Čarodky jsou tradičně příležitostí pro setkávání se lidí s lidmi, pohovoření s tím i tamtím, zhodnotit přešlou zimu i to jaro, které nás letos zkoušelo z trpělivého čekání na skutečné teplo více než jindy. Opékání špekáčků – samozřejmě, pivo k tomu - jistě, pobíhání dětí, které se v rychlém soumraku ztrácejí z dohledů rodičů – radost pro jedny i druhé. A pak ten oheň. Nejdříve velký, že až marnotratný, pak menší, ale stále ještě dost bohatý, šířící teplo do tváří a později i do zad každého, kdo si to pravé, živé, naturální teplo chtěl užít. A nejenom teplem živ je člověk, také dušička chce čas od času svoje, a to se pak jeden zakouká do plamenů, zapomene na rozmluvu se sousedem, a jen tak si prostě „čumí. A přitom čuměcím procesu mohou se mu v hlavě dít všelijaké věci. Jaké, to je již to tajemství každého, kdo se začumět chtěl a také to sám pro sebe dokázal.
Je již asi zbytečné připomínat, že každá naše společná či společenská akce vyžaduje spoustu času a práce všech, kteří se na přípravách podílejí a podílet chtějí. Jména to jsou také velmi podobná, některá bezvýhradně se opakující. Díky tedy všem, kteří přiložili ruku k dílu. Díky i za to, že si tu ruku neuřízli, či jinak neponičili, příležitost k tomu byla zajisté nejedna.
A jak to celé dopadlo? Nevím sám přesně, ale v “domečku“ na hřišti svítilo se ještě hodně po půlnoci.
-bk-
Foto: Břetislav Kovařík, závěrečné skupinové foto frontální – Martin Metelka
